Hrdě s erby na prsou I

14. března 2009 v 23:57 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Povídky
Náš příběh se odehrává v Harwichi v anglickém hrabství, provede vás střípkem dějin a osudy několika lidí, pro něž přátelství je stavěno nad rubín a oddanost s láskou šly ruku v ruce s odvahou a chrabrými činy.

Vítr si pohrával s obilnými klasy na obrostlém poli. Šum řeky v dolině byl přeřváván rykem malých chlapců. Byli tři John Emcom, Istar Eruvëo a Aselhaz Nuridius.
První dva chlapce čekal příjemný osud šlechty a plno přepychu. Jenže Aselhaz byl pouhým synem rolníka.
Chlapci drželi v rukách dřevěné meče a plni radosti a dětské bezstarostnosti se mydlili hlava nehlava. Ani jeden z nich nepociťoval rozdíly jaké mezi nimi byly.

Vítr si dál pohrával s obilnými klasy a řeka tekla proudem jako nekonečný had.
Z Johna se stal Hrabě z Harwiche. Istar dorostl do váženosti a společenského postavení markýze. Aselhaz se stal zručným kovářem a žil kdesi v podhradí. Již dávno spolu tito chlapci nezápolili s kusy dřeva.
Jejich životy by se třebas již nikdy neprolnuly jako v dětství, ale nitky osudu tomu chtěli jinak.
Vše začalo návštěvou Princezny Piper. Jela na zdvořilostní návštěvu do hrabství, kde se konal ples ku dvoustému výročí založení hrabství.
Z chudé kovárny se linuli pravidelné zvuky bušení kladiva do oceli. Kočár střežený početnou gardou zastavil přímo před kovárnou. Aselhaz přestal kout železo a vyšel se podívat kdo jej přijel navštívit. Do kovárny vkráčeli dva strážní a dožadovali se překování kopyt u koně táhnoucího vůz. Aselhaz nelenil a šel překovat koně. Jaké bylo pro něj překvapení, když viděl vycházet z kočáru princeznu. Ladně se protáhla s rukama k nebesům. Aselhaz se zastavil a sledoval tu krásu, malá a štíhlá žena v krásných šatech. Zářivé zlaté vlasy odráželi sluneční svit. Princezna se podívala směrem ke kováři. Všimla si jeho pohledu a usmála se na něj. Tu mu došla trapnost celé situace a raději se vrátil ke své práci.
Když udělal co po něm bylo žádáno, dal mu jeden ze strážců tři stříbrné a kočár se rozjel dále k hradu. Aselhaz stál na prašné cestě a pozoroval odjíždějící kočár. V okénku se rozhrnul závěs a princezna ještě jednou pohlédla na mladého kováře. Jejich oči se setkali a Aselhazem projel mráz. Nikoliv ten nepříjemný studiví, ale ten příjemně chladný naznačující pochod citů.

Na hradě byli přípravy na oslavu v plném proudu a Hrabě John s Markýzem Istarem připravovali velkolepé překvapení.
"Myslíš příteli, že by život nebyl snazší, kdybychom také byli prostí lidé?" zajímal se na názor John. Istar se nadechl a s neskrývaným tónem přání v hlase pronesl "Dnes už žádné vtipy Johne, nemám na to teď ani pomyšlení."
John chtěl ještě něčím argumentovat, ale poznal, že to nemá ceny. Den se uchyloval ke konci a slunce předávalo vládu měsíci a veškeří hosté již přijeli. Nezbylo nic jiného než započít oslavu. Slovutní alchymisté připravili třaskaviny s barvou, kterým říkali ohňostroj. Na černém nebi se počali prohánět barevné výbuchy viditelné do dalekého kraje. Ohňostroj viděl i Aselhaz ze své kovárny. Vzpomněl si mimoděk na dětství a na své dva přátele, které již tak dlouho neviděl.

John společně s několika vytrvalci předváděl v sále pro zvědavce techniky boje a mezitím Istar se ponořil do vína s dalšími a horlivě debatoval o sousedních hrabstvích a poslouchal drby o ostatních šlechticích. Každý měl o zábavu postaráno. Plno kejklířů a polykačů ohně obcházelo stoly a dělali jak nejlépe svedli. Zábavu jim všem přerušil poplašný zvon ze strážnice. Signál jasně značil útok na hrad……

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama