Hrdě s erby na prsou VI

15. března 2009 v 0:15 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Povídky
Posel a jeho kůň kvapem hnali lesní cestou. Větve šlehaly posla do tváře, leč ten toho nedbaje pokračoval ku svému cíli.
Když konečně dorazil do vesnice, sesedl z koně a neochvějně vstoupil do polorozpadlé chýše.
Na pomyslném náměstí bylo v celku rušno, na první pohled obyčejná ves s obyčejnými lidmi.
Jenže tito obyčejní lidé, byli nejkrutějšími stvořeními, jaké kdy tento svět nesl.
Řadili se do jasné hierarchie. Nejvýš byli kupodivu zloději. Nejen že dokázali člověka oloupit, ale také se ukrývali ve stínech a v pravý okamžik oloupili svou oběť i o život.
Na dalším stupínku se vyhřívali masoví vrazi. Jejich styl života se rovnal zběsilé šelmě v ohradě jehňat.
V poslední řadě však byli nájemní vrazi. Nájemný vrah se od toho masového lišil tím, že si svou práci náramně užíval a dokázal z každého dostat i to co sám vědět nechtěl.
A za jedním takovým posel vešel. Položil psaní na stůl i s měšcem a zase odjel.

Nájemný vrah, říkejme mu Rafaliel.
Rafaliel vzal dopis, na kterém byly přesné instrukce i s důvodem odstranění. Kupodivu i nájemní vrazi měli své pevné zásady, nezabíjeli jen z rozmaru svých zákazníků. Pokud se jim zakázka nezdála měli nárok na to, ji bez udání důvodu odmítnout.
Rafaliel potěžkal měšec a pokýval hlavou "Takže informace jsou potřeba.. hm dnes se spát nebude." Promluvil jako by jej někdo měl slyšet.

Rafaliel sedl na koně a jel do Norwiche. Jel dlouho, tak dlouho, že ani nevěděl kolik mu ještě zbývá cesty.
Když se dostal k hranici mezi hrabstvími, sesedl z koně, přivázal jej ke stromu a dál pokračoval pěšky.
Mírně po třetí hodině ranní se dostal k zámku markýze Benedikta. Z tlumoku vytáhl lehký hák na laně a vyhodil jej na parapet. Zatahal za lano, aby se ujistil že drží pevně a začal rychle šplhat nahoru.
Dokud byl ještě venku, zkontroloval zda na chodbě nikdo není. Pouze jeden strážný spal ve stoje opírajíce se o píku. Rafaliel ukončil jeho službu rychle a bezbolestně.
Potichu jej položil na zem a pootevřel dveře u kterých stál.
Byli to dveře do ložnice markýze Benedikta. Vešel dovnitř a potichu za sebou zavřel dveře. Všiml si klíče v zámku. Pousmál se nad sebejistotou Benedikta a zamknul. Avšak byla to past, v moment kdy otočil klíčem ze sochy vedle postele vyletěla otrávená šipka a usmrtila Rafaliela dřív, než dopadl na zem.

Mezitím co se odehrával poslední den Rafalielova života, dorazili na hrad v Harwichi Aselhaz s Dagonatem a Ezechielem.
Dostalo se jim ze strany Johna a Istara vřelého přivítání. Aselhaz společně s Johnem a Istarem zašli do malé síně a společně vzpomínali na dětství. Měli si spolu co povyprávět, ačkoliv byli kousek od sebe, několik let se neviděli.
Erechiel zašel do hradní kovárny špehovat tamní mistry při práci. Ale Dagonat měl jinou věc na práci.
Zavoněla mu kuchyně, vydal se po horké stopě až narazil na hradní kuchyň. A tam stála ona. Dagonat se zamiloval na první pohled. Černé dlouhé vlasy malé postavy. Otočila se na něj a usmála se. Dagonat nelenil a představil se, zjistil že kuchtička se jmenuje Dark.
Ale nechme lovce lovcem a podívejme se na cestu princezny….

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama