Když jsem byl naivní

14. března 2009 v 22:32 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Básničky
v moři slz se topím sám,
kterou cestou se vydám.
Vystrnaděn z trůnu krále,
rozhlížím se v prázdném sále.

ta nejkrásnější z hvězd,
za níž jsem podnikl toliko cest,
pro níž vzdouvá se v srdci čest.
Ta jediná z princezen co světem chodí,
pro kterou se srdce láskou plné zrodí.

Přichází ze snů do reality,
vyplňuje mne celého city,
ta jediná jsi ty....
Vášnivé plameny svírají těla,
ty jsi mě chtěla tak jak já tebe,
horké obejmutí jest vzlet do nebe
kde společně s tebou vynáším i sebe...

nezahodím svou zbraň v dáli,
ni kdyby přede mnou mocnosti pekel stály.
Pro tebe tu stojím a chráním náš sen,
po každé noci přichází den.

Zasypána jak Pompeje,
jsi haldou citů zloděje,
co za tebou se tiše vkrádá,
však neusiluje o tvá záda.
Jde mu jen o pohlazení,
jehož pro něj jinak není.
Vyčkáváme na souznění,
v tom mladičkém poblouznění.
I přes značně velkou dálku,
pro ten pohled jako z korálků,
vyrážíme zas a znova,
aby slova nevyřčená,
mohla k uším dolehnout,
než usmyslíme si v noci opět zalehnout.

Veškeré z cest co vedou do Říma,
zavádějí mne za tebou,
za slzy proteklé nemůže rýma,
když ruce co hladí najednou zebou.
Občasná slova co na duši pálí,
jsou slyšet i když jsme v dáli,
jako tenkrát když sebe se báli,
ti dva poblouznění lidé,
co jeden druhého obcházel.
A jak to dopadne na to ani jeden nesázel.
Však osud si zahrál a cestičku vykopal.
Cestičku do zahrady světa,
kde se samotou je veta,
a stačila jen krátká věta...

Však pohádka ten krásný sen,
změnila se noční můru jen.
Tvá ústa vypovídají slova jenž pohřbená býti měla,
i když jsi to možná jinak říci chtěla,
teď když víš co jsi dříve nevěděla,
již nikdy se nepomazlí naše těla,
ani kdyby jsi se samou láskou chvěla.

Pošlapány byly mé city,
upřímná láska k tobě,
nyní se otáčí v hrobě,
ta co již není moje jsi ty.

Jen krátké rozloučení,
žádný dozvuk ni lehké chvění,
již nejsou ta slova pro tebe,
vše krásné odešlo do nebe.

Nezvi mě andělem již nidky více,
ni kdyby jsi prošpala všechny střevíce,
z hluboka nádech zaplní plíce,
po-té křik do dálky... a tiché sbohem
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama