Temná duše 1

1. dubna 2009 v 1:39 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Povídky
historie Aselhaze R. Nuria Saint-Gray



"co v tobě ještě může milovat?" zazněla otázka v temném závoji noci.
Dívka se nedočkala odpovědi, pouze matný záblesk krátké čepele prosvištěl tmou a odrazil pár dotěrných paprsků měsíce.
Tiché zachroptání a dopad těla přerušili ticho.
"nic" hlesl do tmy Aselhaz.
Otřel dýku o polštář a zandal ji zpět k pasu, kde bylo její místo.
Bez kousku citu, bez slitování. Pomalu kráčel známou chodbou hradu a ani v myšlence nedal poslední sbohem svému starému domovu.
Ze stěny sejmul louči a vrátil se ve vší tichosti do pokoje ve kterém před okamžikem prolil krev svého starého rodu.
"Buď sbohem Gabriel" zašeptal do ticha a pohodil louči do postele. Lože vzplálo rychle a oheň nelítostně začal pojídat vše co mu stálo v cestě.
Aselhaz opustil nadobro komnaty a vydal se na nádvoří.
Již tam na něj čekal jeho černý kůň a další jezdec.
"Rozžehnal jsi se se starou rodinou?" zeptal se hrubým hlasem Sodom Utteroth.
Chvíli čekal na odpověď, ale záhy ucítil ve vzduchu pach kouře a spáleného masa.
"Myslel jsem že se pouze rozloučíš" řekl bez emocí.
"Však jsem se rozloučil" odpověděl mu Aselhaz a společně se vydali pryč.

V dálce byly jasně vidět plameny, ne však z hradu, ale z nedaleké vesnice. Sodom a Aselhaz se vydali přímo k ní.
"Aifé již na nás čeká" nadhodil Sodom "jistě pro nás má dobré jídlo a pití" dodal.
Dvojice dojela k vesnickému hostinci, kde sesedli z koní a pomalu nakráčeli dovnitř.
Když za sebou Aselhaz zavřel dveře, všichni v hostinci zmlkli a upřeně pohlédli na Aselhaze.
Stál tu před nimi jejich starý ochránce a pán. Však tentokrát nevypadal jako vždy, z pohledu plného cti a rytířství se stal pohled plný chladu.
"Vítejte pane!" zahlaholil od pultu hostinský a snažil se usmát.
Aselhaz k němu pomalu přišel a pohledem mu nechával na duši strach.
Hodil po hostinském několik zlatých.
"Připrav dobrou snídani pro mou dceru Gabriel a ráno jí přines až do její komnaty" hostinský pokýval hlavu na důkaz porozumění.
"A co si bude přát pán?" zeptal se úskostlivě, dobře cítil že s rytířem není něco v pořádku.
"Nic, o sebe již mám postaráno" odpověděl Aselhaz a následoval za Sodomem, který již vyšlapoval do druhého patra hostince za Aifé.

Když vešli do pokoje, Aifé již spala. Avšak slabé zavrzání pantů ji rychle postavilo na nohy. Bleskurychle sáhla pod polštář a v momentě seděla na posteli s dýkou v ruce.
"Co vám tak dlouho trvalo?" zeptala se a položila dýku zpět pod polštář.
"Aselhaz se loučil s rodinou" odpověděl Sodom bez většího zájmu a praštil sebou o postel tak jak byl.
"Jak to nesla?" zeptala se trochu starostlivě Aifé.
"Mám ti snad o tom vyprávět?" vypadlo z něj.

Přišel jsem již za tmy k večeři, u stolu seděli všichni.
Děd s pramatkou, matka s otcem, žena s dcerou. Připadal jsem si mezi nimi spokojený.
Avšak přišlo téma na vydrancování sousední vesnice. Rokovali jsme dlouho, snažil jsem se neprozradit nás. Ženy šly spát a my muži jsme ještě dlouho mluvili.
Avšak můj přemoudrý děd odhalil, že jsem byl jedním z oněch tří nemilostrdných jezdců. Nevím jak na to přišel, ale přišel.
Snažil jsem se ospravedlnit v jeho očích avšak nedal mi ani možnost uvést věci na pravou míru.
Na svůj věk vyskočil čile z křesla a tasil zbraň. Avšak jeho léta mu nedovolila vyhrát. Chtěl jsem jej nechat žít. Ale zapřísáhl se na zemi, že můj život ukončí ve spánku.
Další větu již nedomluvil a jeho hlava padla na podlahu.
Otec se chtěl pomstít... ani jeho meč nebyl dost silný a rychlý. Oba jsem je bez hlavy posadil zpět do křesel.
Vystoupal jsem do horního patra. Ženy se probudily a podlažním otvorem sledovaly oba souboje. Vešel jsem potichu do ložnice matek a chtěl jsem se s nimi rozloučit. Ve chvíli kdy jsem vešel, ucítil jsem silný úder do hlavy. Otočil jsem se, vytasil meč a bodnul do tmy. Pramáti padla tváří napřed a matka na ní. Stály chuděry za sebou.

Aifé napjatě poslouchala a nespouštěla oči z Aselhaze. "A co se dělo pak?"

Šel jsem do komnaty své ženy a dcery s nadějí že obě spí.
Když jsem se blížil ke dveřím, vyběhla proti mě manželka a bodla mi do ramene obřadní dýku. Ve vzteku jsem do ní uhodil. Zavrávorala a propadla hradním oknem, ani nezakřičela.
Gabriel ani nezvřela dveře. Stála u své postele a plakala.
"Proč jsi to všechno udělal" zeptala se mě, jako bych to stále slyšel.
"Vzal jsi mi všechno!" vykřikla.
"Tvé matce jsem ublížit nechtěl a tobě už vůbec ne Gabriel" odpověděl jsem jí.
Popadla dýku ze stolku a přiložila si jí k prsům přímo nad srdce a řekla mi "buď mě zabij ty nebo se zabiju sama. Raději můj život ukonči ty, jinak se nedostanu do nebe" vychrlila ze sebe.
"Přestaň, víš že ti neublížím, tebe miluji nadevšechno!" snažil jsem se jí uklidnit.
"co v tobě ještě může milovat?" ....

Aifé se položila opět na záda a podívala se do stropu "Hmm moc věcí pro jednu noc, měl by jsi raději spát" a sama usnula opětovným spánkem.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Ukážete se tu ještě někdy?

Ano 57.8% (171)
Ne 42.2% (125)

Komentáře

1 Alissea Alissea | 1. dubna 2009 v 22:47 | Reagovat

To je vážně moc hezký, taková dobrá pohádka na dobrou noc

2 Sela Sela | E-mail | Web | 3. dubna 2009 v 17:43 | Reagovat

Docela síla. A moc hezky napsané.

3 Aifé Aifé | 19. května 2009 v 18:39 | Reagovat

Na to jméno mám autorská práva, tak bacha...;-D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama