Duben 2010

Šepot

17. dubna 2010 v 22:17 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Povídky
"Jen se neboj a pošeptej své tajné přání do uší mrtvých, kteří se chtějí popásti na lidském strachu. Ničeho se neboj, nic se ti nestane, oni milují pasení se na strachu jiných." Zaznělo do ticha nemocničního pokoje. Šepot došel do uší muže středního věku, který již týden ležel v kritickém stavu po sražení autem.
"pomsti mě.." řekl a zavřel oči. Hlasitý a nepřerušovaný pískot začal znít pokojem a oznamoval smrt pacienta.
Hučení starého fénu zastínilo zvuk chrčící televize, která přestala pojednou fungovat. Mladý muž sedící na gauči, se zvednul a několikrát praštil ze strany do televize.
"miláčku, ta televize zase blbne" řekl, ale žena jej neslyšela. Tak vešel do koupelny za ní "Miláčku, slyšíš mě?"
zeptal se znovu. Žena se k němu otočila "co jsi říkal?" Muž se usmál "musíme si koupit novou televizi, tahle už je prostě na vyhození" odpověděl. Žena vypnula fén a protočila oči v sloup. "kolikrát ti to mám ještě opakovat? Dobře přeci víš, že si novou televizi nemůžeme dovolit."
Z obývacího pokoje se ozvala hlasitá rána, připomínající výbuch granátu. Oba dva ztuhli jako zařezaní a teprve když je probral smrad z přepálené elektroniky, se šli podívat co se to vlastně stalo.
Z televize ještě šlehalo pár malých plamenů, které olizovaly kraje vyraženého skla.
"Tak a teď už mi věříš, že potřebujeme novou?" zeptal se muž.
"Panebože když si
představím, že by jsi se nezvedl z toho gauče" řekla mu a ukázala prstem na probodanou pohovku okolo které se na zemi válelo ještě mnoho střepů. Muž vypojil rozbitou televizi ze zásuvky. Vyvětrali a ještě chvíli se dohadovali o tom zda koupí či nekoupí novou televizi. Až je nakonec jejich dohadování natolik vysílilo, že šli raději spát.
V noci se muž probudil žízní a šel do kuchyně. Ani si nemusel rožnout světlo, svůj byt znal dokonale a po slepu našel co potřeboval. Potichu otevřel kredenc a vytáhl si sklenku, do které nalil vodu. Přešlapoval potichu jako šelma plížící se za kořistí, aby neprobudil svou milovanou. Vrátil se do postele a objal ženu. Byla chladná jako kus ledu a od pusy jí šla pára. Ale ve tváři měla klidný výraz. Pořádně ji přikryl a foukal jí horký dech za krk, aby se trochu zahřála. Nebylo to poprvé co mu takhle kazila teplo domácí postele. Už si na to po letech zvykl. Za chvíli v klidu usnul a oba spokojeně spali až do brzkého rána, kdy se museli chtě nechtě vydat oba do práce.
Posnídali a oblékli se. Když za sebou zavřeli dveře od bytu, uslyšeli za dveřmi hlasatelčin hlas, jak oznamuje počasí na dnešní den. Nechápavě se na sebe podívali a muž opět odemknul a šel se podívat do bytu co se děje. Rádio bylo vypnuté ze zásuvky a televize byla rozbitá. Muž prohlédl celý byt a žena netrpělivě stála ve dveřích a občas se podívala na hodinky, aby to stihli do práce. Muž nikde nic nenašel. Vrátil se na chodbu a zavíral dveře. "To bylo asi od sousedů, ale přísahal bych, že to bylo od nás"
řekl a zamkl. Pracovní den utekl celkem rychle. Po práci se spolu sešli v kavárně, kde se poznali a vyrazili spolu na noční tah do města. Ne že by měli co slavit, ale měli rádi zábavu a společnost. Domů se vrátili dost pozdě v podroušeném stavu. Hlasitě se smáli. Žena si sundala boty a opřela se o zeď, vilně pozorovala svého milovaného a pomalu se sunula směrem k ložnici. Následoval jí a začali se spolu milovat. Dlouhá noc a vášnivý sex je uspali jako dvě nemluvňata.
Uprostřed hluboké noci se probudila žena. Muž vedle ní nebyl a z obývacího pokoje slyšela hrát televizi. Rozespale zamručela "tak přece koupil novou a ani mi o tom neřekl zmetek jeden rozhazovačná" posadila se na postel, protřela si oči a dala nohy na zem. Leknutím zakřičela. Měla pod nohama něco teplého a měkkého. Byl to její přítel, který se v noci skutálel pod postel. Výkřikem se probudil a posadil se "co se děje" zeptal se rozespale.
Žena
rozdýchávala svůj prvotní šok "víš ty vůbec
jak jsem se tě lekla?" zeptala se ho. Muž se zaposlouchal a usmál se. "tak to je to překvapení
o kterém jsi mluvila? Ty jsi koupila novou televizi lásko ?" řekl velmi dojatě a rychle se zvedl ze země, podívat se na ten nový zázrak. Dřív než stihla nyní ještě víc vyděšená žena něco říct, muž už byl v obývacím pokoji a nevěřícně koukal na vyhořelou televizi, před níž stálo několik průhledných postav. Začal vyděšeně křičet.
Jeho vyvolená vystrčila zpoza dveří hlavu, aby zjistila co se děje. Neviděla žádné postavy, pouze svého muže jak se drží za krk a je několik desítek centimetrů nad zemí. V ten moment by se v ní krve nedořezal. Než upadla strachem do mdlob uviděla , jak neviditelná síla prohodila jejího muže oknem ven z desátého patra. Jasně v uchu slyšela šepot. "Ta v tom autě nebyla, nezaslouží si to"

Skoro slepý kolega II

3. dubna 2010 v 21:23 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
Kung-fu Danda aneb holí to fakt bolí

Vzpomínáme na firemní akci kterou pro nás v práci připravili. Nezřízený alkoholizmus na Stadionu Slavie. Kdo by to kdy řekl že se na stadionu můžeme tak příjemně nažrat a ožrat zadarmo? :-)

Dan se projevil jako extra dobrý tanečník, zatím co já připomínal pandu který omylem zakousl drát vysokého napětí. Nevím ani kolik holek tam protočil na parketu. Jak se akce pomaličku blížila ke konci, dospěli jsme ve čtyry ráno k závěru, že je na čase se odebrat pokud možno co nejdřív domů. Vlaky do Berouna, odkud Dan denně dojíždí, měli jet až za hodně dlouho, takže jsem musel ve velmi podroušeném stavu dotáhnout ještě víc podroušeného Dana k sobě domů.

Tož cesta začala celkem nevinně. Všude pořád hromada sněhu. S čímž pražáci asi nepočítali, protože i v ty čtyry hodiny ráno, museli chlapci z MHD údržby odhazovat sníh, který jim okamžitě valil zase na stejné místo. Mělo to stějně hlubokej smysl jako uklízet se sahary písek. Všechna čest pánovi který se střetnul jako první s nalitým Danem, který byl zrovna ve vysvětlování nesmrtelnosti chrousta a rozhazovali holí všude okolo sebe. Oranžovej dostal z leva a pak z prava po čenichu a ani lopata mu v sebeobraně nepomohla, protože když se k němu Dan naklonil, aby se mu omluvil, tak ho ještě kontroval čelem po nosu. Raději jsem ho vzal pod rukou a táhl ho do noční tramvaje. Jaké bylo naše překvapení po půl hodině, když tramvaj stále stála.
Před námi totiž byla tramvaj pro údržbu. Tak jsme zase vystoupili a v tom se ve mě probudila KPZK, aby jste porozuměli, znamená to Kurva Převlečená Za Kamaráda. A nasměroval jsem Dana přímo do Údržbářské tramvaje, jelikož měla dveře do kořán. Zvolal jsem na Dana "jen si skočím za strom a hned nastoupím, řidič si dává cigárko"Dan si našel sedačku, aniž by mu bylo podezřelé, že je tam málo míst na sezení. Pár vteřin na to co nastoupil na něj neuvěřitelně zahučel jeden z Oranžových, s tím že nastoupil do špatného prostředku. Dan se trochu naštval že jsem ho nalakoval jako cikán sociálku a ve vzteku rozhodil ruce. Myslím že vám je jasné koho trefil. Dan Vs. MHD boys 2:0 ¨¨

Nakonec jsme se dostali po pár kilometrech po kolejích po kotníky ve sněhu na několik desítek metrů od funkční zastávky.
Ale byl malej problém, Tramvaj už jela. Donutil jsem Dana aby běžel za mnou. Dan složil svůj Nunčak (ta hůl je skládací, pak dáme fotku) a rozeběhl se za mnou.
Křikl na mě "proč běžíme"
odpověděl jsem "jede tramvaj a my jsme na kolejích"
Dan "jede za náma?"
Já "ne přímo na nás"
Naštěstí tramvaják zastavil a otevřel dveře. Když už na mě chtěl začít řvát, všiml si že za mnou doběhl Dan a rychle nastupoval. Tak to přešel. Co čert nechtěl, tak jsme usnuli jako šípková růža za mlada, to víte trojka na žíle a teplo tramvaje vás do té sedačky prostě uloží. ¨Doufali jsme že se dostaneme až do Hostivaře, od tama je to kousek. Ale tramvaj měla jízdu jen do určité stanice. Tramvaják nasraný jako dělník po výplatě budil půlku tramvaje. Když mě probudil a naklonil se nad Dana, aby jím zacloumal, stihl jsem jen říct "to bych nedělal" bohužel neposlechl a Dan mu svou složenou hůl v leku vrazil přímo do plodidel. A co z toho plyne za poučení? Nebuďte lidi v tramvajích, můžou se leknout, :-)))

Skoro slepý kolega

3. dubna 2010 v 20:37 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Vše dle skutečnosti

Určitě jste každý někdy potkal někoho se slepeckou holí. Určitě vás napadlo že jejich život je nudný a bez zážitků... třeba vás tady to pásmo vzpomínek na akce s jedním takovým člověkěm přesvědčí o opaku..

Jednoho krásného podvečera, jsme odcházeli z práce tak jako každý den. Stařenky odlamovali nažloutlé rampouchy od rozkroků svých chlupatých společníků a venku to klouzalo jako had natřený olejem na opalování po bobové dráze.
Zapadli jsme do naší milované hospůdky na Palmovce s příznačným názvem "Metro" a nějakou tu chvíli jsme popili. Ale vzhledem k tomu že se další den muselo jít zase do práce, zaplatili jsme a vydali se z Metra na metro.
Čas trochu tlačil, jelikož noční metro jezdí jen občasně a čekat se nám nechtělo. Dan má svou naučenou trasu, takže musí chodit stále stejnou cestou (neskutečně nás pobavila výluka v dopravě, ale k tomu až později) stáli jsme na začátku metra a Dan se potřeboval dostat do předního vagonu. Mimoděk Filipa napadlo že by jsme mohli běžet a dřív než se stihl zasmát svému vtípku na Danovu adresu, tak se stalo něco co cestující vyvedlo z míry natolik, že ti méně otrlí začali uskakovat na stranu. Stařenky se vrátili do dob své největší slávy a skákaly na lavičky za pomocí berliček, které hrdě vydávají za vycházkové hole. Dan se rozeběhl a za hlasitého a rychlého třískání holí o zem mířil k prvnímu vagonu a my za ním. Zvuk signalizační hole mlátící o kachle na palmovce nenápadně připomínal střelbu z kulometu. Kdyby v ten moment v metru stál nějaký strážník, tak by najisto začal slepě pálit po slepci v domění že dostane metál za odstranění teroristy, který se chytře převlékl za českého slepce.

Prakticky všichni uskočili, až na jednoho nechtěného hrdinu. Dan se zuřivě hnal přímo na Metalistu (prej pokud to budeš číst, tak se ti omlouvá) který si v klídku podupával do baladicky symbiózního rytmu bubnů, kytar a blití do mikrofonu, aniž by slyšel nevidoucí hrozbu.
Danova hůl kmitala rychleji než Bold utíkající na hajzlík. Když se metalistova kolena potkali s holí, zjistil že to do haxny bolí i když má ocelové botky. A takhle nějak vlastně začalo všechno co vám s Danem chceme všechno povědět... doufáme že vás to bude bavit číst steně tak, jako nás baví to zažívat.  ¨

ENJOY