Květen 2010

Greenpeace

28. května 2010 v 10:51 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Je tomu skoro blahé paměti rok, co jsem se šel mrknout jak to vlastně v Greenpeace funguje.
Byla to brigáda spojená se sháněním lidí co budou dotovat počiny Greenpeace ze svých peněz. Částka byla stanovena na 120 kč měsíčně. Což není takový horor.
První přijímací zkouška byla dokázat proč tam vlastně chci jít.
Tak jsem jednoduše řekl, že mě štve znečišťování lesů, což je vlastně pravda.
Druhá část byla venku kde jsem měl sehnat několik podpisů na papír. Taky brnkačka. Ale při školení jsem to zabalil. Musím říct proč.
Miluju tuňáka k jídlu. A na to mi bylo řečeno, že jeho výlov je krutý a proto bych ho jíst neměl. Tak jsem si zabalil šmidlátka a zase šel dál.
Ale dověděl jsem se docela zajímavé věci.

To co dobrovolní dárci platí nejsou ony akce, které jsou v novinách. (obsazování komínů atd..)
Jde o peníze na kampaně a informace pro veřejnost.
Ty velké transparenty o kterých si hromada lidí myslí že jsou za těžké peníze. Jsou ve skutečnosti pytle na brambory s našitými písmeny, které se přešívají podle potřeby. Dělají to sami členové GP.
Jsou to velmi přátelští lidé s citem pro matičku zemi.

Takže pokud vás někdo od GP zastaví a zeptá se vás, jestli chcete na něco svou malou fin. pomocí přispět. Tak je neodbíjejte hrubě, ale raději popřemýšlejte zda by nebylo dobré pomici taky. Přeci jen nedělají to pro sebe, ale pro generace po nás.

Volby 2010

26. května 2010 v 15:53 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
rozpocet
Do roku 2008 to bylo takto, jak to je teď po krizi nevím. Ale jedno je jisté.
Pokud my všichni svůj hlas nepůjdeme dát do volebních uren. Tak necháme nemakačenkům volbu, při které na ně budeme neustále doplácet.
Kdo je namakačenko? Zeptejte se sami sebe, kdo do práce nechodí a žádnou si nehledá.

Je na každém jedinci z nás, koho volit bude. Každý volí podle svého zdravého rozumu a je jedno která strana hlas dostane. Ale čím víc lidí bude volit, tím větší je šance že se to tu někam hne.
Historie má lidi poučit, ale bojím se že nepoučí.
Stejně tak jako se to nedá řešit po nejoblíbenějším způsobu "defenestrace" tak se nic nevyřeší tím, že nedáte svůj volební hlas do urny. Zamyslete se nad tím, jakou jsme měli před očima politiku posledních X let a jestli takovou politiku chceme nadále.

Volit dinosaury nakažené předrevoluční náturou a jejich kamarády porevoluční pijavice okrádající náš stát. A nebo zvolit něco "nového a neokoukaného"

Sám za sebe volit jdu. Jednu novou stranu, bez starých politiků. A doufám, že když to vyjde, tak nebudu mezi prvníma kdo bude stát svým slovem a jednáním za myšlenkou nové revoluce.
Protože situace v čechách už je opravdu k pláči, který vzbuzuje velkou vlnu hromadného vzteku.
Jak dlouho ještě chtějí páni politici chcát a srát do našich kalichů trpělivosti?

Drogy aneb pusť te mi žilou jen mě nezatracujte

26. května 2010 v 15:16 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Téma týdne mě dost překvapilo, čekal jsem zase nějaký telefon nebo kdo ví co. Je to opravdu citlivé téma.
Jelikož je plno lidí, kteří se stát drogově závislími ani nechtěli.
Když se vykašlu na příběhy ohledně toho "kamarád mi nabídl" a "chtěl jsem to jen zkusit"
To na co se chci zaměřit jsou ženy závislé na drogách.
Jsou mezi ženami a hlavně mezi nedobrovolnými prostitutkami. Ty jsou proti své vůli dopovány tak dlouho, dokud není závislost na světě. Po - té je jim dávána droga pouze výměnou za výkon v posteli. A problém je na světě přátelé. Taková žena za to nemůže, pokud to neudělala z vlastní vůle.
A proto se ptám, jak můžeme někoho soudit jen podle toho co se o něm dá říct na první pohled?

Jen tak pro malý náhled vám podám jeden podobný příběh. Nazvu slečnu jménem Zí

Zí byla jako všichni puberťáci velice akční a všechno ji bavilo. Měla ráda společnost a ráda poznávala nové přátele. Ale jednou jak už to tak v životě chodí, potkala chlapa do kterého se zamilovala.
I když věděla že je to pasák, tak jí stejně srdce velelo za ním jít.
Zneužil její důvěry a nakonec to dopadlo stejně, jak jsem nahoře popisoval. Omezení osobní svobody. Nedobrovolné dopování drogou a nakonec z ní byla poloviční mrtvola, která znala jen sex a drogy. Nakonec umřela na předávkování. Možná omylem a nebo se možná chtěla jen vykoupit a konečně mít klid od tohoto života. Kdy ji všichni zatratili a nikdo si nad ní nepovzdech jinak než slovy "kráva blbá"

Chcete ji odsoudit za to že byla zamilovaná do nepravého ?

Zlatý víkend

24. května 2010 v 10:00 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Tak jsme mistři světa v hokeji.. To je celkem dobrá zpráva. Konečně se bude delší čas mluvit uplně o něčem jiném něž jsou vraždy, politika, války a ostatní věci.
Včera večer byla celá republika spojená v jeden velký doufající národ.
Já si to užíval spolu s přítelkyní a koukali jsme z pohodlné polohy v pelechu.

Nejsem velký sportovní nadšenec, snad až zase budou v módě šermířiská klání. Ale můžu s klidem říct, že jsem včera večer klidný rozhodně nebyl.
Byl jsem vlastně vzteky bez sebe. Když jsem viděl jak rusové prostě nedovedou prohrát.
Mimoděk mi v hlavě vystalo datum 1968 a pak ještě 1998 (Nagano ;)) přesilovka 6 na 3 mi dokázala snad jen to, že rusové nemají čest a češi jsou sakra dobří hokejisti.

Jinak nevím jak vy, ale já si všiml prezidenta Václava Klause. Stál jako opařený a ani pořádně nezatleskal. Docela škoda, že náš prezident je ve chvíli kdy slaví celá země, takový suchar.

Tak Hoši děkujem a šťastnou cestu domů, všichni se uzdravte a slavte svou zaslouženou výhru!

ČSSD ve čtvrtek ráno před fabrikami rozdá 100 tisíc koblih

21. května 2010 v 14:56 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray

Takže když si vezmu průměrnou cenu jednoho koblížku 6,50 Kč tak si to spočítáme.
100 000 x 6,5 = 650 000 Kč

To je naprosto výborné, nehledě na to že k tomu budou rozdávat i růže, takže se dá předpokládat že jich budou mít také 100 000 s průměrnou cenou 30 Kč za kus.
100 000 x 30 = 3 000 000 Kč

A k tomu ještě předvolební noviny, dejme tomu že náklad na výtisk může být tak 5 Kč
100 000 x 5 = 500 000

sečteno a podtrženo 4 150 000 Kč+/- kdo ví kolik

Takže tím nám chce asi pan Paroubek a jeho kolegové vmést do tváře, že je důležitější nacpat takové peníze do koblih, kytek a novin v jedno dni. Místo toho, aby se tento velký obnos poslal do oblastí moravy, které jsou postiženy povodněmi.
Nevím jak lidem kteří si tu koblihu vemou, ale osobně by se mi vzpříčila v krku.
Tohle jednání už opravdu volá po trvdém trestu. Z peněz daňových poplatníků se bude platit jedna snídaně, i když by to pomohlo uplně jinde. Za tyhle peníze by se dalo nakoupit deky, balená voda, generátory, vysoušeče zdí, potraviny atd...

No dobrou chuť přeji lidem ve fabrikách a pokud by se našel a já pevně doufám že se najde, člověk který má podobný názor. Tak se na to zeptejte těch kdo budou koblížky rozdávat, co si myslí o povodních a zda by nebylo lepší se s těmi koblihami přesunout tam. Protože ti lidé je potřebují víc.

Ještě mě tak napadá, opravdu chce někdo volit takové voly?

první úvaha o Markýzi de Sade

21. května 2010 v 10:46 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  18 +
Kdo byl a jak žil markýz de Sade nejprve klikněte na podtržené a počtěte si o tomto zvláštním muži na wikipedii, dříve nemá smysl číst dál.

Po přečtení 120 dnů sodomy jsem se pustil do dalších jeho děl. Čekal jsem že bude vše ve stejném duchu nechutenství a hnusu. Avšak opak je pravdou.
De Sade ve svých knihách poukazuje na slepou víru lidstva, která je žene do nehostinné náruče církve křesťanské. Svými knihami a chováním, dokazoval lidem, že hnát se slepě za křesťanstvím je nebezpečné. Jeho hlavní postavy které jsou hlavně ženy, jimž je konáno to největší příkoří. Spílají k bohu a hledají bezpečí u kněžích (Justtina) kteří je chtějí zneužít. V případě že odmítnou, jsou zavrženy a odkopnuty do nebezpečného světa 18 století.

Mobil aneb dobrovolné otročení

20. května 2010 v 13:46 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
Moderní doba má jednu velkou nevýhodu a to je mobilní telefon. Osobně jsem bohužel dospěl do takového stadia, kdy se telefon stal pracovním nástrojem, komunikátorem mezi přáteli a osobním otrokářem. Mám u sebe mobil dokonce i na záchodě.
Není nic snažšího než z lidí vytáhnout peníze skrze telefon. Ať v podobě paušálů, internetu do mobilu, stahování her do telefonu atd... jednou se stane, že se kvůli telefonu dostaneme do situace že nahradí veškeré věci které nosíme v peněžence.
Vidím to tak, že člověk nebude znám pod jménem a rodným číslem, ale podle čísla simkarty.
Taková nepříjemná a trochu hodně šílená vize. Ale když si nedáme pozor, tak by se to mohlo stát pravdou. Není to tak dlouho co jsme si mysleli, že hvězdy někdo drží na nebi a svítí nám s nimi.

Na mobilech je to nejšílenější, že pokrok šel bleskurychle dopředu. Pamatuju si že jako dítě jsem mobil neměl a teď? Má ho každé dítko a rodiče doufají, že takto budou mít dítě stále pod kontrolou. Avšak je to jen reklamní tah, díky kterému následující generace nebudou schopny přežít bez elektronických volátek kterým říkáme mobil

Donatien Alphonse Francois Markýz de Sade - 120 dnů Sodomy

20. května 2010 v 13:29 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  18 +
Je to tři dny dozadu co se mi dostala do ruky tato kniha. Je to celkem obsáhlá kniha plná zvěrstev, která jsem si dříve nedokázal ani představit. Sám Markýz de Sade (2.6.1740 - 2.12.1814)  prosí čtenáře, aby na knížku nahlíželi s jistým odstupem a pohledem filozofa. Jinak by to ani nešlo dočíst do konce.
Kniha je rozdělena na 4 díly.
Díl 1 - lehká sodomie a fekální choutky.
Díl 2 - těžká sodomie a zoofilie
Díl 3 - Těžký masochismus
Díl 4 - vraždy se sexuálním podtextem.

Celý děj se odehrává na zámku, který je odříznut od okolního světa, ve kterém je 36 postav celého příběhu.
4 chlípní a nechutně bohatí staří pánové, jejichž touhy jsou co do nechutenství a zhýralosti na nejvyšším bodě, kterého lze za jeden život dosáhnout.
V zámku 8 mladých dívek mezi 12 až 16 lety a stejně tak chlapců. 4 kuchařky a 4 vypravěčky osudů ze života kurev staré francie. Několik spolusouložníků, kteří sloužili pánům k sodomii. A jejich manželky, které jsou současně dcery pánů. 

Kniha se dá opravdu přečíst pouze tím, že ji člověk vezme s neskutečně obrovským nadhledem. Příběhy postupně gradují a zvrhlíci se v nich přesně inspirují, což vyústí v postupné ponižování, trýznění, mučení a nakonec zabíjení valné většiny obyvatel zámku.
Kniha je jen pro psychicky vyzrálé jedince. Pokud se na to cítíte, vřele vám ji doporučuji.

Z přebalu knihy -
Kniha 120 dnů sodomy (napsáno 1785) představuje vlastně první, byť nedokončený pokus o ucelenou sexuologickou studii člověka. Sade se snaží postihnout a charakterizovat nejdůležitější sexuální úchylky. 120 dnů sodomy tedy rozhodně není text, v němž by měl čtenář hledat sexuální vzrušení. Filmová verze Piera Paola Pasoliniho Saló, aneb 120 dnů sodomy (natočeno 1975) hledala dlouhou dobu cestu z trezoru k divákům a stejně jako Sádův text patří k polemickým, avšak vysoce hodnoceným dílům.

Ukázka z Filmu Saló, aneb 120 dnů Sodomy


volný překlad

Muž: Carlo dej si takhle prsty do úst a řekni "když mám takhle prsty nemůžu jíst rýži"
chlapec: "když mám takhle prsty nemůžu jíst rýži"
Muž: "Tak sněz hovno"

Vážení politici a státní úředníci,

20. května 2010 v 11:01 | Bedřich Ludvík |  články
Vážení politici a státní úředníci,

nepřeji si, abyste mě každý den neustále masírovali a stresovali údaji o tom, že každý novorozenec má batoh s dluhem 111 000 Kč, nebo že se Česká republika zadlužuje každou minutu jedním milionem korun. Takové zprávy jsou mi k ničemu, protože i když vypnu všechna světla, topení, netelefonuji, zamknu se v bytě a nikam nevycházím, nic s tím neudělám. Na takové zprávy mám pro všechny šéfy této země jedinou odpověď: když neumíte udržet na uzdě státní finance, když neumíte hospodařit, jděte od toho!
Ten 1 bilion 300 miliard korun, které se na mě snažíte hodit, to není dluh nás občanů -- to je VÁŠ dluh! Tento dluh jste vyrobili a rozjeli VY. Dělejte si s ním, co chcete, a neobtěžujte nás údaji, které nemůžeme nijak ovlivnit. Země se zadlužuje rekordním tempem, ale já ne. Já na dluh nežiju, naopak, snažím se mít na kontě neustále nějakou tu rezervu v násobku několika měsíčních platů. Nikdy v životě jsem nikomu nic nedlužil. To bych raději umřel hlady! A běda, dozvídám se, že ten VÁŠ nesplatitelný dluh máme teď splatit MY.
Víte, jak to v dějinách dopadlo -- v Praze letěli radní z oken radnice už třikrát a není důvod, aby neletěli po čtvrté. Možná je právě těch 888 milionů za projekt Opencard poslední kapkou, po níž přeteče pohár.
Myslete na to, vy, politici a úředníci, kteří nám vnucujete, že jsme v tomto státu na pokraji katastrofy. VY jste tento stát dovedli na pokraj té katastrofy. My výši platů, daní, penzí, odvodů zdravotních či sociálních, stejně jako stanovení výše všech podpor a příspěvků neurčujeme. Pamatujte na to, že od poslední společenské změny uplynulo právě 20 let, a to je v Čechách, jak známo, první předpoklad pro dějinnou změnu. Varuji vás, vzpamatujte se, vezměte rozum do hrsti a začněte pracovat na změně. A až budete mít situaci pod kontrolou a budete nám moci oznámit, že Česká republika snižuje své zadlužení o jeden milion korun za hodinu, pak se pochlubte. Do té doby nás neobtěžujte stresujícími zprávami o vaší kolosální neschopnosti.
S pozdravem občan Bedřich Ludvík




Více o autorovi:

Bedřich Ludvík:
Dramaturg hrané tvorby ČT, autor a režisér dokumentů s písničkou, spisovatel a písničkář. Přivedl k životu filmy jako Smradi, Kuře melancholik, Kytice, Výchova dívek v Čechách a přes 50 televizních filmů - za všechny jmenujme cyklus o lidech postižných zločinem - Oběti. Vydal (zatím) čtyři knihy.

Tv Nova aneb když už nevíš co, tak televizku vypni

11. května 2010 v 13:26 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Už vás někdy napadlo co je vlastně cílem nestátních televizí? V poslední době to vypadá že jen vymazávání mozků trapnými seriály.
Zapnu televizi a naběhne mi tam nova. Kouknu se na to co asi budou dávat. A co vidím v programu?
Seriál, seriál, seriál, seriál, seriál, film z totality, seriál, trapný porno ve kterým není vidět nic.

Což mi tak nějak říká jen jednu věc. Vypněte své televize a jděte ven. Už jen to že se musí platit koncesionářské poplatky a koukat u toho na reklami, je dostatečný důvod, proč ten krám vyhodit z okna. Hezký den ;)

Tanec a mé sloní kroky

7. května 2010 v 8:52 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Pamatuju si zcela jasně své debakly při tanci. Jedné tanečnici jsem dokonce proťapkal palce na nohou až do krve :-)

Avšak poslední tanec, který jsem si užil. Byl na housově mlýnu při živé kapele BigPapa. Stáli jsme u baru před kterým tančili lidé a čekali jsme na kafíčko do plastového kelímku. Začali české ploužící tancovačky.
S přítelkyní jsme se ploužili u odpadkového koše a celou milou atmosféru dokreslovalo naše drobné přiopilé klopítání do rytmu.
Takže co si já myslím o tanci?

Není důležité jak zdatným jste tanečníkem, ale je důležité s kým tancujete. I ten nejhorší dupák si můžete užít, když tancujete s milovanou osobou.