Říjen 2010

veselé sperma III

2. října 2010 v 11:37 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
d

AK je internetový fašismus v praxi ?

2. října 2010 v 8:27 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Myšlenky
Krásné dobré ráno národe.
Tak jsem si dneska přivstal abych si konečně pročetl blog AK klubu. Když už v něm tedy jsem.
První co člověka zarazí. Je to jak se v poslední době všichni ohánějí zákonem a podobné duperdele. Jsem si více než jistý, že na každém blogu se dá najít něco, co není v souladu se zákonem. Tím nemyslím pouze kopírování. Ale i obsah! 

Když si udělám trochu nadhled, tak valná většina blogerů z AK píše zajímavé články. Ale taky tam jsou blogy plné sraček a píčovin, které mohli projít jedině a pouze díky přátelství. A dovedu si představit, že ti také nejvíce řvou, jak už to tak ve světě chodí že :-) 

Na druhou stranu, jakožto obyvatel AK klubu. Jsem rád že někdo chrání mou nezávislou tvorbu. Je příjemné vědět, že jsem "ochráněn" proti plagiátorství, kopírování a tak dále a tak dále.

Proč to přirovnávám k fašismu?
Na začátku byla taková malá, nenápadná strana v Itálii, která chránila zájmy občanů a snažila se pomáhat "svým lidem" udělali si vlastní policii, dodržovali zákony které se mi hodili a hodně Italů mělo radost, že za nimi někdo stojí...

Zamyslete se nad sebou a svým přístupem k chování.
Některé věci které jsem našel na AK blogu mi docela vyrazily dech. Na jednu stranu bráníte suverenitu a na druhou velmi silně utlačujete. A to není dobré áno?

sper5

link na face

1. října 2010 v 18:48 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
to kdyby měl někdo zájem :-) bude tam info jak to pokračuje

a nezapomeňte hlasovat zda volíte losnu nemo mažňáka! brzy budou výsledky všech mých hovadských anket :-)

Kde najdu svůj Monmart?

1. října 2010 v 18:06 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Člověku se chce pomalu brečet smíšenými pocity když se podívá na film Amelie z Montmartu. Ještě aby ne, odráží se v něm vše hezké a v životě tajemné. Milé a neskonale spravedlivé. Hudba je pro film dokonalou kulisou. Člověk zapomene na všechen stres a stále po očku sleduje zda jej nesleduje nějaká Amelie.

Monmart, se může stát synonymem ke slovu, kouzelný svět plný náhod a nečekaných zvratů. Ale kde jen tady takové místo najdu? Snad v mém domově, který udržujeme se ženou, či snad někde na zahradě, kterou jsem opustil před časem. Nebo v jedné malé cimře do které jsem odešel ze svého starého domova? Nakonec mi přijde že je všude kolem, kde ho chceme vidět. A tak to má přeci být.

veselé sperma II ----O:)

1. října 2010 v 17:36 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  18 +
sper4

veselé sperma

1. října 2010 v 17:11 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  18 +
sp
ps2
sper3

budu vydávat knihu, jsem nedočkavý

1. října 2010 v 16:17 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Myšlenky
Tak a po dlouhých třech letech jsem našel někoho kdo by mohl vydat mé minidílo. Jedná se o trojdílnou knihu. Podle toho jak se k tomu otočila veřejnost v mém okruhu, se dá čekat to, že vás kniha pobaví. Také rozpláče, některé šokuje a další zmate. Mám z toho radost.
Hrdě s erby na prsou. Někde je ochutnávka na mém blogu. Myslím že v příběhy

Kruté pravdy o autorovi, pan G. práská

1. října 2010 v 15:04 | Pan G. |  pan G. na scéně
(pan G. se dá označit za sebemrskačskou část autora tohoto blogu. Je to imaginární parchant, který může za všechno za co nemůžu já.)
((pan G. je formou humoru která má ochránit mě samotného, když si udělám legraci sám ze sebe dřív než to udělá někdo za mě, tak eliminuju možnost zaskočení))
mr.g
Vítejte u krutých pravd o autorovi. Jsem pan G. a musím vám něco prásknout. Tenhle člověk není normální.
Když opomenu to, že si vytvořil alterego, které za něj píše články na blog. Stejně tyhle krávoviny nikdy nikdo nebude číst. Proto se pěkně rozpovídám.

Na jednu stranu vypadá jako slušný člověk, co si na sebe občas i ten oblek natáhne a jde radit lidem s penězma. Ale když se zrovna nikdo nekouká tak řádí jako dement. 
Poprvé se toho dalo všimnout když si narazil kosti do nosu a běhal po hospodě.
zebra

Což o to, to by ještě šlo, ale taky si koupil pár mečáků a běhá s nima beztrestně po městech a občas když se nikdo nedívá. Tak ohrožuje spící architekty. No jen se podívejte.
houmles
Vůbec nemá úctu k tradicím jako jsou třeba narozeni. Klidně se dívá jak jeho kamarád od druhého kamaráda dostal k narozeninám pytel kočičích hoven i s pískem a ještě se tomu smál. Sám dává kamarádům pěkný píčovin. Jako třeba kravské srdce, samo že sirové a pak ho společně sežerou. 
srdce
Vidíte? A takový prasečiny dělá furt!
Posledně se v klidu díval jak si jeho nejlepší kamarád nakapal do oka citron a narval si do nosu sůl, aby to celé mohl natočit a pak se opičit a zakapat si oči obě.
aaaaa
Prostě hovado!

Jak udělat víc místa v autě

1. října 2010 v 12:58 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Raději nezkoušejte
Tak konečně mám rozhodující fotku, která dosvědčí, že auta mají skrytý potenciál. Stěhovali jsme sedačku a takhle se nám hezky vešla i když tento způsob nebyl uplně v plánu
sedačka

Je těžké se zabít (recese přátelé recese)

1. října 2010 v 12:22 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
Za chvíli budou tři ráno, mám v hubě zaraženej doutník a spokojeně si bafám. Asi vás zajímá proč nejsem jako všichni ostatní a nekouřím cigaretu. Dovolte mi to vysvětlit jednoduchou větou. Jsem nekuřák.
Vždycky jsem jím nebyl, ale to není podstatné. Podstatné je to, že nemůžu spát. A to by se lidem ve 22 letech stávat nemělo. Co mě teda čeká v 60.? budu rekordman v nespánku? A co pak na tom pomníku. Už to vidím, bude tam originálně napsáno "jednoho dne se probudil a už neusnul, dokud neumřel" ale to by tam vlastně mohl mít každý. Pokud teda neumřete ve spánku. To by to probuzení za moc nestálo. No jen si to představte, celou noc promrháte zbytečným spánkem, aby jste ráno zjistili že už se neprobudíte, protože vám selhal nějaký orgán.

Napadá mě otázka, jak vlastně by bylo nejzáhodnější zemřít? Jakožto šermíře mi na mysl padne, padnout mečem. Ale tak mě napadá, že padnutí pádnou zbraní je pěkná píčovina. Jedině pokud bych při tom přišel kompletně o hlavu na jeden sek. Ale to bych musel být absolutní hovado. Představa že se ke mě oponent dostane tak, aby mi ukázal vlastní krk je víc než žabařská. A nejsem kus zeleniny, abych se nechal nakrájet jako kus masa.

Takže napadá mě snad skok z nějaké velké výšky. Ale kdepak, já mám výšky rád a rád se dívám dolů. A těžko umřít pádem nahoru. Leda kdybych se na nějakou velkou výšku vyškrábal a tam sešel vyčerpáním. Ale to taky není pro mě. Když už vylezu někam vysoko, tak se přece chci pochlubit. A při představě, že bych vyšel na Everest a sešel tam vysílením? To by byla teda síla. Nikdo by to nevěděl a všichni by mě hledali a až by mě jednou našli, tak by byli nasraní, že museli tak dlouho hledat a já se zašil tak vysoko, aby měli co dělat i s tím dostat mě dolů.

Třeba nechat se zastřelit? Ale to taky není zrovna ono. Buď bych musel použít velkej kalibr a to by mi rozřáchlo hlavu všude okolo a vypadalo by to jako na Octoberfestu. A abych byl poznat po tomto činu, tak by to chtělo malej kalibr. Ale představa jak si vystřelím mozek z hlavy na desátej pokus, to taky není to pravé ořechové. A když se vrátím k tomu kalibru, tak jedině teda velkej, ale když velkej tak takovej, aby to stálo za to. A bohužel raketomet si do huby nenarvu. Takže smrt zastřelením taky padá.

Co se takhle otrávit? To je taky na nic, rád si na jídle pochutnám. A všechny ty jedy a podobný sračky nemají dobrou chuť a nejdou přerazit ani kmínem. A to je panečku pán ten kmín. I zkažený maso to přetluče. Však jsme v práci taky měli denně maso na kmínu a jak nám to šmakovalo.
Pak mě napadá nežrat vůbec. Ale znáte to, hlad je nejlepší kuchař, takže to chce nejdřív zabít hlad a ten zabijete jak? Přece tím že se najíte. Takže tudy taky cesta nevede.

Pak třeba zemřít na celkové vyčerpání organizmu. Ale to má taky takovej malej organickej háček. Pokaždý když pujdu do kolen, že už jsem se jako že opravdu vyčerpal, tak jen usnu a pak se probudím vyčerpanej. A na to abych se kvalitně mohl zase vyčerpat, tak to musím něco naspat. Takovej koloběh se fakt může protáhnout na dlouhou trať.

Asistovaná sebevražda? To zní dobře, ale asistent nesmí být lama. Představa jak někoho požádám o pomoc se smrtí a on to zvoře.. nic moc teda. To se ví, dneska přece nemůžu věřit nikomu jinýmu než jsem já sám. A asistovat si při poslední hodince? Na to jsem srab, takže to taky padá. Nehledě na to, dělat něco hodinu a pak nevidět výsledek, je dosti demotivující.

Už to mám! Nechat se přejet na dálnici, to už se celkem osvědčilo. Vyrazím na dálnici, nejlépe někam kde mě nikdo nezastaví a pak. Ale to bych tam musel jít pěšky, to se mi fakt nechce. Leda bych tam dojel autem. Ale známe naše lidi, jak bych někde nechal stát auto, tak mi hned někdo ukradne. To tak! Nehledě na to, že lidi jsou kazisvěti. Jak bych vyběhl na dálnici, tak by mi každej uhejbal a pak se smál jak semnou vyběhl. To taky ne.

Tak mi asi nezbude nic jinýho, než to dneska vydržet a kvalitně se vyspat až zítra večer. Což není tak špatnej nápad, protože přijede moje milá a my už se nějak společně unavíme :-)))

pouto

1. října 2010 v 4:35 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Básničky
Cosi mě drží,
poutá a svírá,
myšlenky kalí,
v propasti škvíra.
Do závoje halí,
dvířkama vrží.

Přechodné stavy,
liturgické stravy,
pomohou rozhodnout,
zda jet dál či sesednout,
však kam bych se hnal,
proč bych se bál.
Hlavu svou mladou,
hladit nechám tou pravou.



co mi chybí

1. října 2010 v 4:11 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Myšlenky
Chybí mi noční toulky po republice. Kdy jsem jen tak nastoupil na vlak a jel třeba do olomouce a zase hned zpátky.
Stýská se mi po starém dobrém Pentagramu, po těch lidech se kterými jsme udělali rekord a nacpali jsme se ve dvaceti do jednoho kupé.
Nezapomenu na to jak jsme s coco a martí utíkali kouřit na záchody ve vlaku.
Rád si pamatuju jak jsme s klukama postavili pisoár a pak ho pujčili skautům na hraní.
Nejde si nevzpomenout na extrémně smradlavé kadibudky v lese, kam se chodilo s jednou cigaretou v puse a filtrama v nose.
Nikdy se nevzdám naděje, že zase budu s přáteli skládat básničky o lásce před latrýnout.
Děkuji za prožití tolika románků v tak malém kolektivu lidí, kteří mi dali tolik.
Chtěl bych se opět podívat na svět pohledem mladého kouzelníka Aselhaze, který má dvě manželky a kupu dětí.
Se slzou smíchu v oku si pamatuju na probdělé noci u ohně, kde se vypilo tolik rumu, že by to jeden člověk nevypil za rok.
Myslím na svého prvního psa, který byl můj jen dva dny a přesto jsem si s ním užil tolik zábavy.
Do konce života mi bude v hlavě vězet ten osudný den, kdy jsem tu bandu potkal.
Moc mi chybí i to že už nejsme nikdo dítětem s neomezenou fantazií.

Ale naděje na nové a lepší zážitky mi svítí na cestu a velmi se na ně těším

Mladým Blogerům

1. října 2010 v 3:57 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
Ano vím jak vám je, posadím vás do křesla a sám se posadím naproti. Není nic lepšího než poslouchat cizí pláč a nářky nad rozléváním mléka. Jistě chápu, je vám čerstvě osmnáct a už jste všechno prošli a zažili. Život pro vás přece nemá smysl a také není důvod doufat ve štěstí. Tak jen pojďte povyprávějte mi své truchlivé životy. O tom jak se nebavíte se svým nejlepším přítelem. Případně jak vás rodiče štvou. Vylejte si tu srdíčka a bavte mne svou malostí. Jen pojďte a krmte uši mé tím, čemu říkáte zármutek. Utápějte se v zoufalství a vlastním moři beznaděje. Já jsem ten kdo vás pádlem postrčí ještě o něco hlouběji a přesto věříte, že vám v něčem pomohu? Ale to snad ne. A nebo ano? ... tak tentokrát vám povím jeden bohužel pravdiví příběh.

Představte si na maličký okamžik že vám ještě nepadlo osmnáct a už chodíte do práce. Není vám ještě těch sladkých osmnáct let a přišli jste o oba rodiče. Stále ještě není těch vytoužených osmnáct a staráte se o dva malé sourozence.

Jste v tom?

Pokračujeme dále. Teď si představte, že každá známka slabosti se odrazí na dětech a ty jsou si pak nejisté. Musíte se tvářit před světem a sami před sebou, jak jste silní a neohrožení.

Máte to?

Nuže nač čekat.

Když už tohle všechno máte a jakž takž sami sobě nalžete že jste uplně v pohodě a vše je OK jako by se nechumelilo.
Přijdou nemoce, které vás na nějakou dobu dostanou do nemocnice, pak operace, propuštění z nemocnice o několik dní dřív, jen proto že jste ještě nedosáhli těch svobodných osmnáct let. 

Už jste se vžili?

Tak mi teď řekněte vtip kterému se společně od srdce zasmějeme. Ten chlapec to dokázal.

A co vy? Stále si myslíte že to je všechno tak na hovno?

Federschwert

1. října 2010 v 1:47 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  šermování
Federschwert volně přeloženo zbraň jako pírko.
A taky že to je pírko. Svou délkou se řadí mezi zástupce jeden a půl ručních zbraní. Federschwert není však moderní vymyšleností, což je krásně vidět v řezbě z Fechtbuchtu (kniha šermu) z roku 1570 Gründtliche Beschreibung der kunst des Fechten (důkladné popisy šermu) od mistra Joachima Meyera.

Zde na rytině z Fechtbuchtu je jasně Federschwert vidět.
meyer 1600 longsword
Celý Fechtbuch se dá stáhnout v "tištěné" verzi z roku 1600 na internetu. Je velice zajímavé, že i přes opravdu notnou dávku rytin, jsou všechny rytiny zachyceny tak, jako by jste vešli do staré šermírny. Viz třeba pejsek na schodě, nebo zdobené římsy a krásně vystižené renesanční oblečení šermířů. Na této rytině se pravděpodobně jedná o Lancknechty.

Federschwert se dá najít na rytině i o pár let dříve v rukopise Paula Hectora Maira  (1540) zde se ještě nejedná o tak podrobnou kresbu a ani Federschwert není tak dobře znatelný, ale to hlavní je zachováno. Porozumění pohybu 

mair
(veškeré obrázky jsou ze šermířských učebnic jejichž stáří je skoro půl tisíciletí, takže pokud by snad někdo měl chuť rýpat že tu není odkaz, tak nemohu sloužit.)

Co se týče ovladatelnosti tohoto tréninkového meče, je dá se říct opravdu skvostná. Zbraň má velice malou váhu a tak není problém ji dlouho udržet v rukou. Jediná věc která se dá této zbrani upřít při její váze, je síla doseku tenčím (špička) i když šermíř použije střihový sek, není účinek tolik fatální jako když je čepel plná. Avšak není o co stát ani s touto konstrukcí. Meč je jednou meč a tím taky zůstane. Bolest je to stejná.

Další nespornou výhodou této zbraně je vysoká pružnost čepele. Šerm má co se ttréninku týče jednu velkou nevýhodu. Nemůžete si nic vyzkoušet doopravdy na tělě soupeře.
Federschwert dovoluje oproti svému plnému kolegovi alespoň vyzkoušet bod na hruď s větší razancí. Čepel se ohne a oponentovi se nemá co stát. Pokud ovšem má ochranu hlavy a rukou (šermířská maska a nějaké ty rukavice)

Názorná ukázka v podání Bratislavského šermiarského cechu, bojové tempo a rychlost na videu není upravena. Je to reálné bojové tempo.

http://gesellschaft-lichtenawers.eu/tsc/ tudy na jejich stránky


těším se, že dlouhým cvičením tohle jednou taky zvládnu příjemné pokoukání


Cena v čr cca 5000 - 10 000
v zahraničí se dá sehnat kolem 4000
Naštěstí zde opravdu platí cena určuje kvalitu

hlášky slavných

1. října 2010 v 0:22 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray
Seděli jsme v hodpodě, lili do hlav a tohle vzniklo...

To není Ono - John Lenon
Nikomu už ani muk, Mukovi už ani gram
Zasraný plynárny kdo to má platit - Adolf Hitler
Tady je to zazděný - Mongolští nájezdníci u velké čínské zdi
Mám vás plné zuby - Hanibal Lector
Nemá někdo sirky? - Jan Palach
Co děláš ty vole!  - Horymír Šemíkovi
Už mi to leze krkem - Monika Lewinská
O co že neproletíš mezi těma barákama - 11.9.2001 neznámé jméno