Leden 2011

Další aprobace jsou za mou ypeey

28. ledna 2011 v 9:49 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  šermování
Tak uběhl půl rok od mých prvních aprobací a teď byly druhé. Předem hlásám velkého úspěchu. Dosáhl jsem druhého stupně německé školy (dlouhý meč)
A není to jediná novinka. Máme na škole ateliér zápasu. Což je neskutečně náročná věc jak na fyzičku tak i na psychyku. Ale o tom někdy jindy :)

Jedna fotka z aprobací se opravdu povedla, tady je.
Aprobace 2. kolo
s kolegou se kterým jsem aproboval. Ten zabodenec jsem já :D
a taky dvě kraťoučká videa.


a druhé


těším se za půl roku zase do krumlova, snad se dostanu zase o stupeň dál. Na německém ateliéru jsem prakticky nenovější žák, takže je paráda spolupracovat s lidmi, kteří již mají zkušenosti a vědí jak se zbraň ovládá.

Co mě fakt dosralo aneb "Suit up ted" v čechách

19. ledna 2011 v 12:18 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  články
Tak si to představte, člověk se jako debil sere se životopisem, aby o sobě dal potencionálnímu zaměstnavateli nějaký obrázek toho co svede, jakou má praxi a co umí.
Teď dvakrát po sobě jsem byl na pohovorech dvou podobných firem. Stratton a Phoenix Praha. Oboje se zaměřuje na burzu a obchod s akciemi.

Pozvánka na pohovor do Strattonu byla fajn, zavolali mi, poslali e-mila a v obojím se jasně jednalo o pozici ASISTENT MANAŽERA. Dorazil jsem na pohovor ve velice dobré náladě. Ale ta šla ke dnu v moment kdy jsem viděl s kým se budu bavit.
Hošan tak v mým věku, o tom co píšu v životopise neměl ani páru a začal na mě valit jak moc je dobrý pracovat po telefonu a bavit se s podnikatelama o burze a přimět je k investici.
Rovnou jsem to kontroval odpovědí "nejsem tady jako uchazeč na místo operátora" po chvilce trapného ticha jsem měl sto chutí mu jednu vrazit. Jeho nabušené ego dostalo zásah, protože nebyl disproporčně stavěn k tomu se mnou vyrazit dveře. Chvíli jsem se s ním ještě bavil o tom, že není zrovna dobré lhát lidem a plýtvat jejich časem.

A co se stalo dneska v Phoenixu? Ten idiot ani nevěděl jak se jmenuju, takže bylo hned jasné, že ten ani můj životopis neviděl.
Hlavně po otázce "máte nějakou praxi" se semnou zatočil svět. Dvouletou praxi na telefonu i s vedoucími schopnosti, jako jsou team leader a manažer. Takže jestli ještě někdy pujdu na podobnej pohovor, tak už opravdu budu zlej.

Lidská bezohlednost, to mě dokáže vždycky dosrat do běla.
Máte taky podobný zkušenosti? Docela mě to zajímá, tak mi kdyžtak do komentů napište jaký.

Jděte se životem po životě do řitě

7. ledna 2011 v 16:33 | Aselhaz |  Myšlenky
Na život po životě moc nevěřím z jednoho prostého důvodu. Po životě nastává ciklus znovuzrození. Dokud se bude kde zrozovat a dokud duše bude mít co dělat na světě.
Po smrti se každý přece může rozhodnout, zda pokračovat a nebo to už zabalit. Ale po zabalení už není cesta zpět. Je to řešení pouze pro duše, které jsou již moc unavené nebo zničené z života. A jak to vypadá v posmrtném životě pokud bych na to věřil? Sledujte další řádky.

Budíček: 12:00 snídaňo obědo večeře v jednom a to jen z důvodu, že mám na něco chuť, protože po smrti se zemřít hladem asi opravdu nedá :-)

Rozcvička: 13:00, proč se udržovat v kondici po smrti? Jen tak, protože člověk chce.

kontrola účtu: 14:00 proč kontrolovat účet zda něco nepřišlo, když jste vlastně na konci cesty? Jen tak, protože se člověku chce.

Filmy od 14:01 do 35:30, možná se divíte proč jsme na 35 hodinách, ale proč měřit po smrti dny a nebo čas, necháváme si tuhle vlastnost jen kvůli zvyku.

Párty s lidma od 35:30 do 90:00 - tuhle věc ani nemusím vysvětlovat, prostě dobrá pařba, na které je všechno co si kdo přeje.
Bacha na lidi co mají rádi vtipy a změní vám přáním  pití na bahno .

90:00 až nekonečno - pořád se to opakuje do zešílení a není z toho úniku...