Mafiánské Historky - Bastard

2. května 2012 v 13:17 | Aselhaz R. Nurius Saint-Gray |  Povídky

"Pohled pravdě do očí, co zmrde?" Tahle věta je to poslední, co chcete slyšet, když se díváte pětačtyřicítce do hlavně. A teď nemám na mysli vysloužilou kurvu, která se snaží prodat zbytek svýho promrdanýho masa Němčourům na dálnici.

"Nějaká poslední slova kamaráde?", zeptal se Ondřej a pak zazněl výstřel.

Po hlasité ráně se ozval zvuk těla dopadajícího na zem. "Ale kurva, mám na sobě jeho mozek", řekl Ondřej a snažil se otřít biologické zbytky ze svého obleku. Vrátil zbraň do pouzdra a odešel pryč.

Cestou ze střechy potkal několik vyděšených nájemníků. "Co, co to bylo?", zeptal se ho jeden z nájemníků. "Ohňostroj," odpověděl a dál klidným krokem mířil chodbou ke schodům.

"Raději zavolám policii", ozvalo se za ním.

Ondřej se na chvíli zastavil, vyndal bouchačku a rychle se rozeběhl k bytu, jehož nájemník zrovna zavíral dveře a chystal se volat policii. Ondřej vrazil do dveří, až chlápek kousek odletěl a dopadl na podlahu. Rychle zavřel dveře a namířil na chlápka, který měl v očích smrt.

"Dobře, nezavolám policii, ani jsem vás tu neviděl," blekotal a doufal, že se mu nic nestane.

Ondřej se usmál, "Jo to máš pravdu, nikdo nikoho volat nebude." Když domluvil, vzal z pohovky polštář, který přitiskl před hlaveň a zmáčkl kohoutek. Neslyšný výstřel a další hromada krve na podlaze. "Zmrdi zvědavý!" Ondřej hledal nábojnici, aby po sobě nenechal další stopu.

"Tati?" ozval se z pokoje dětský hlas. "A kurva," pomyslel si Ondřej. Okamžitě vyběhl z bytu, nechtěl zabíjet dítě. Zabouchl dveře a z bytu se začal linout dětský pláč.

Seběhl tři patra a naskočil do auta. Ujel několik kilometrů, když mu došlo, že nechal na střeše u mrtvoly nábojnici. Zadupl brzdu, až se od pneumatik začalo kouřit. Začal mlátit do volantu a křičel jako smyslu zbavený. "Já sem taková vylízaná kunda, to svět neviděl, kurva!" Otočil auto a doufal, že stihne ještě dojet na místo činu před policií.

Když dojel na místo, už před barákem stálo policejní auto. Zaparkoval o ulici vedle a rozvážným krokem šel k paneláku. Vešel do vchodu a viděl, jak proti němu jdou dva policajti a v poutech mají nějakého mladého delikventa.

"To je kurva šťastnej den!" pomyslel si a šel na střechu. Když procházel kolem bytu, ve kterém ukončil život zvědavého chlapa, stále slyšel pláč dítěte. "Sorry prcku, ale tvůj fotr byl idiot," pronesl potichu a vydal se na střechu. Tělo ještě ani pořádně nevychladlo a už kolem byla hromada ptáků. "Kdybyste tak toho kokota dokázali sežrat," zažertoval a hledal nábojnici. Trvalo mu to pár minut, ale nakonec ji našel. Schoval ji do kapsy ke druhé nábojnici. Cestou zpět se mu sevřelo hrdlo. Do bytu, kde nechal druhé tělo, se právě dostávala mladá žena, už otáčela klíčem v zámku, když v tom jí zazvonil telefon. Zvedla ho a začala si povídat osobou na druhé straně. To, že jí doma brečelo dítě, jí již nijak neznervózňovalo. Byla zvyklá a předpokládala, že její manžel je ještě v práci. Ondřej přidal do kroku. Žena si ho pořádně ani nevšimla, byla zabraná do hovoru s kamarádkou.

Nasedl do auta a rychle odjel na skládku. Tam vyhodil nábojnice co nejdál do hromady odpadků. "Musím se napít," řekl si pro sebe a vyrazil do soukromého baru jeho rodiny.

"Jak to šlo, Ondřeji?" zeptal se don Morte a pokynul mu, aby se posadil. "Hotovo, pane."

"To je dobře, Ondřeji, přinesl si mi ten jeho deník?" Ondřejem projela vlna mrazu. "Deník, pane?" Don se naklonil blíž. "Ano, deník, Edie ti o něm nic neříkal?" zeptal se don a podíval se směrem k baru, kde seděl Edie.

"Ne, nic o deníku jsem neslyšel, pane," odpověděl Ondřej. "Edie, pojď sem, prosím tě na moment," zavolal don k baru. "Jasně, šéfe," odpověděl Ed a přidal se ke stolu.

"Edie, máme tu maličký problém, tady Ondřej oddělal toho malýho zmrda, ale říká, že jsi mu nevyřídil nic o deníku, který měl přinést." Když mluvil, tak se Ediemu začalo rosit čelo. "No já… asi jsem na to zapomněl," odpověděl Ed.

"To nic, Edie, jsme lidi , to se občas stává. Můžeš jít," odpověděl don a pokynul mu k odchodu.

Ondřej měl před očima rudo, došlo mu, že se pro ten deník bude muset vrátit. "Co budeme dělat?" zeptal se Ondřej a snažil se maskovat svůj vztek.

"Budeš mi muset ten deník donést, ale nedívej se do něj, jeho obsah tě zajímat nemusí," řekl. Ondřej se zvedl a rozloučil se s donem. Když šel kolem baru neodpustil si: "Ty si čurák, Ede!" Ed mu jen posunkem naznačil, co si o něm myslí a dál se věnoval pití.



Ondřej opět nasedl do auta a cestou k místu činu přemýšlel, jak projde okolo policie, která už musí být na místě. Zastavil opět o několik ulic od paneláku a na místo se vydal pěšky. Havrani zrovna dávali tělo do auta a policisté se snažili z nájemníků dostat alespoň nějaké informace. Nikdo nic neviděl, nikdo nic neslyšel.

Ondřej se snažil být co nejméně nápadný. Zašel za prvním policistou, který byl po ruce. Začal se horlivě vyptávat, co se děje. Policista se jej snažil odbýt hned poté, co zjistil, že Ondřej nebyl doma celý den, tudíž o ničem neví.

Když prošel kolem policie, vyběhl na střechu. Stále tam bez povšimnutí leželo mrtvé tělo. Nasadil si kožené rukavice a začal šacovat mrtvolu. Krom peněženky a pár osobních věcí nenašel nic. Žádný deník. Otevřel peněženku, bylo v ní okolo dvaceti tisíc korun, klíček od bezpečnostní skříňky.

"No to je úžasný, ve městě je snad miliarda posranejch skříněk," pomyslel si. Začal prohlížet bankovky, jestli na nich nejsou nějaké poznámky. Měl štěstí. Na jedné z bankovek byla tužkou napsaná adresa. "Bingo!"

Všechno, co u těla našel vzal s sebou, aby nebylo tak jednoduché tělo identifikovat, rozdupal nebožtíkovi čelist. "Doufám, že tě vidím naposled, šmejde!"



Když odcházel, stalo se něco, co se prostě za život jednou stát musí. Minul se u vchodu na střechu s policajtem. "Ale kurva," řekl a otočil se k policajtovi. Ten se zrovna snažil nepozvracet z pohledu na rozšlapanou hlavu a šmátral po zbrani. Ondřej nečekal ani vteřinu, vytáhl z kapsy psací pero a zarazil jej policajtovi do krku. Policajt zachroptěl a držejíce se za krk spadl na kolena. Díval se nevěřícně na svého vraha. Poslední, co viděl, bylo rychle se přibližující koleno.

Ondřej sebral jeho služební zbraň, zkontroloval, zda je nabitá. Dal si jí do kapsy. Pro jistotu ještě vzal a zničil vysílačku, kterou měl policista u sebe. Kdyby se náhodou chtěl ještě probrat a zmařit jeho útěk. Vzal také pero a strčil jej do připraveného igelitového sáčku. "Do prdele, to je noc, jestli mě chytnou, tak mě křeslo nemine," proběhlo mu hlavou, když za sebou zavíral dveře na střechu.

Dole prošel kolem policisty, který se snažil vysílačkou kontaktovat kolegu, který šel na střechu. "V pravej čas vytratit se do prdele!"



Ondřej došel klidným krokem ke svému autu a nasedl. Zadal si do GPS adresu hotelu, která byla napsaná na bankovce. Cestou ho nic nepřekvapilo a provoz byl příjemně plynulý. Jen pár agresivnějších řidičů, ale to není nic, na co by už dávno nebyl zvyklý. Vystoupil z auta a šel na recepci. Za pultíkem seděla milá černovláska, které byla přes výstřih vidět pomalu až mezi nohy. "Můžu vám nějak pomoci, pane?" zeptala se přívětivě. Ondřej jen stál, mlčel a díval se, jak se její hrudník pomalu zvedá a klesá, když dýchá. "Máte snad nějaký problém?" zeptala se, když jí došlo, kam se dívá. "Ale vůbec ne, koukám ti na kozy a je to fajn," odpověděl jí. Čekal nějakou zápornou reakci, ale té se nedočkal. Slečna se jen začervenala a stáhla si blůzku více k pasu. Čímž se její vnady odhalily o něco více. "Takže se ještě spolu asi uvidíme, co kočičko?" začal s ní flirtovat. "Proč ne," špitla. "Fajn, vezmu si tě do parády, ale nejdřív mi řekni, kde najdu skříňku od tohohle klíčku," řekl a ukázal jí klíček.

"Jděte chodbou a zahněte vpravo, já končím za deset minut, můžeme jít na večeři," odpověděla. "Ok zlatíčko, za chvíli jsem tady."

Ondřej našel skříňku a otevřel ji, místo deníku tam čekal dopis. "No to si ze mě děláš prdel !" vykřikl na celé kolo, vzal dopis a třískl dvířkama. Vrátil se k recepci, kde si vyzvedl slečnu, neměl v plánu s ní někde večeřet. Nasedli spolu do auta a začali si povídat. Ondřej projel křižovatkou na červenou a prakticky ve stejný moment se za ním rozsvítil modrý majáček a začala houkat siréna. Policista si jel pro pokutu. "To mi tak chybělo."
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Mám to psát dál?

Ano
ne

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama